Volební kampaně a právo (září 2012)

2. 9. 2012

Září 2012

OBECNÁ OMEZENÍ

Politická reklama není běžná reklama

Především, politická reklama není běžná reklama, protože nepodporuje podnikatelskou činnost a nepůsobí (tedy alespoň nikoliv přímo) v hospodářské oblasti. To znamená, že se na ni nevztahují pravidla, známá ze zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy v platném znění či zákaz nekalé soutěže podle obchodního zákoníku ( zákon č. 513/1991 Sb. v platném znění). Politici tak nemusí řešit třeba zákaz nevyžádané reklamy nebo požadavky na srovnávací reklamu. Na druhou stranu platí v době volební kampaně požadavek pravdivosti a čestnosti a nově je zakázána anonymní reklama.

Ochrana osobnosti „s ručením omezeným“

Každý „má právo na ochranu své osobnosti, zejména občanské cti a lidské důstojnosti , jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy“ (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění). To platí i pro politiky, kteří však musí z titulu svého veřejného působení počítat s menší mírou ochrany než běžní občané. Ústavní soud již v roce 2005 uvedl, že „smyslem volební kampaně v pluralitní demokracii (..) je nepochybně i to, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky programu politických stran a kandidátů obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat volenou veřejnou funkci. Jen v takovém případě budou moci voliči rozhodovat se znalostí věci (…). Pokud volební zákon hovoří o požadavku čestného a poctivého vedení volební kampaně (..) nelze tyto pojmy vykládat z hlediska soukromého práva a obecné morálky, neboť jde o jejich použití v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným než bojem o hlasy voličů“
( sp.zn. Pl.ÚS 73/04 ze dne 26.1.2005). Pokud tedy politická konkurence vložila Jiřímu Paroubkovi na předvolebním billboardu do úst slib „zruším ranní kocovinu“ a na jiném „zruším islandský vulkán“, či užila jeho fotografii s poraženeckým výrazem, je to v mezích zákona. Za hranici právní přípustnosti by ale vedly například hrubé osobní urážky nebo velmi intimní fotografie ze soukromého života, uveřejněné bez souhlasu politika.

Krajní případy osobnostního napadání kandidátů by mohly naplnit přestupek proti občanskému soužití v podobě urážky na cti, zesměšnění či působení újmy pro politické přesvědčení, nebo trestný čin pomluvy, podněcování nenávisti vůči skupině osob či hanobení politického přesvědčení.

Čestně a poctivě

Volení kampaň má probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o aktérech politického klání zveřejňovány nepravdivé údaje. Zde se tedy politická reklama blíží zákazu klamavé reklamy, známému z hospodářské sféry. Čestnost a poctivost je však ve vztahu k osobnostem kandidátů dle Ústavního soudu ČR chápána ve smyslu „čistoty voleb“, nikoliv z hlediska soukromého práva a obecné morálky, jak je citováno výše.

Anonym ne

Na anonymní politické billboardy více či méně drsně zesměšňující konkurenci reagovali zákonodárci novelou zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. v platném znění tak, že se zakazuje anonymní reklama týkající se voleb po dobu volební kampaně podle volebního zákona.

Kandidáti na prezidenta

Zákon o volbě prezidenta republiky č. 275/2012 Sb. jako nejmladší z volebních zákonů přináší několik novinek. Za prvé, kampaň definuje obsahově, a to jako jakoukoliv propagaci kandidáta a volební agitaci v jeho prospěch, zejména veřejné oznámení určené na jeho podporu nebo sloužící v jeho prospěch,včetně jakékoli doprovodné akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata. Podstatným znakem tu je úplatnost nebo „obvyklá úplatnost“. Současně kampaň definuje časově, vazbou ke dni vyhlášení volby prezidenta ve Sbírce zákonů – za kampaň kandidáta na prezidenta se tak považují výše popsané aktivity konané buď nejdříve v den vyhlášení volby, anebo i před tímto dnem, jestliže ke dni vyhlášení volby trvají. Rovněž nově se negativní zmínky o jiných kandidátech výslovně považují za volební kampaň kandidáta. Zákon, inspirován zahraničím, také obsahuje podrobnou úpravu financování volební kampaně, omezení výdajů na volební kampaň (40, resp. 50 milionů Kč včetně DPH) a zveřejňování financování.

Rozhlas a televize

Rozhlasovou a televizní reklamu upravuje zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání č. 231/2000 Sb. v platném znění. Ve vysílání jsou zakázána obchodní sdělení politických stran a hnutí, jakož i nezávislých kandidátů na poslance, senátory, prezidenta nebo členy zastupitelstva územního samosprávného celku, nikoliv však taková jejich reklama, která se neváže k „osobě vykonávající hospodářskou činnost“. Čistě politická reklama by tedy teoreticky byla možná. Provozovatel vysílání však musí sestavovat program tak, aby poskytoval „vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem mimo jiné na jejich politické smýšlení,“, jakož i zajistit, aby „vysílané pořady nepodněcovaly k nenávisti z důvodu mimo jiné politického smýšlení“. I podle usnesení Nejvyššího správního soudu ( sp.zn. Vol 15/2006 ze dne 29.6.2006) podléhají všechna média, spadající pod uvedený tzv. mediální zákon, trvalému požadavku objektivnosti a vyváženosti vysílání. V praxi si tedy nelze dobře představit, že by si pouze jeden či jen několik ze všech politických subjektů na naší scéně vysílal svoji reklamu.

Audiovizuální mediální služby na vyžádání

Zde platí dle zákona č. 132/2010 Sb. v platném znění volnější režim. Typicky se jedná o audiovizuální pořady určené široké veřejnosti dostupné na internetu, příp. v mobilu. Ve vztahu k politickým subjektům a tématům se po provozovateli takových služeb pouze vyžaduje zajistit, aby „obchodní sdělení“ neobsahovalo nebo nepodporovalo diskriminaci z důvodu politického smýšlení, a obecně vyloučit podněcování k nenávisti z důvodu politického smýšlení. Čistě politická reklama, tedy reklama bez vazby na podnikatelskou činnost nebo na „osobu vykonávající hospodářskou činnost“ tak je v rámci těchto služeb možná.

Ostatní média, například billboardy, plakáty, letáky, tisk, kina atd. žádná zvláštní omezení ve vztahu k volební kampani resp. politické reklamě nemají.

JAK V DOBĚ VOLEB

Kromě obecných omezení platí v době voleb a čase bezprostředně s volbami souvisejícím zvláštní režim.

Zákon č. 247/1995 Sb. v platném znění, o volbách do Parlamentu ČR, zákon č. 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu, zákon č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů i nový zákon o volbě prezidenta republiky č. 275/2012 Sb. se shodují v sankcionovaných zákazech zveřejňování volebních a předvolebních průzkumů počínaje třetím dnem přede dnem voleb a konče hlasováním, a ve dnech voleb zakazují volební agitaci v objektech, kde probíhá hlasování. Politické subjekty pak mají vždy určitou dobu před volbami k dispozici zdarma stanovený čas v České televizi a Českém rozhlase, a starosta obce může 16 dnů přede dnem voleb určit obecní plochu pro volební plakáty. Využití tohoto mediálního prostoru a času má odpovídat zásadě rovnosti kandidujících subjektů – zda prostor skutečně využijí, je již jiná věc.

Za obsah volebních spotů v rozhlase a televizi odpovídá zadavatel. To je výjimka z jinak obecné odpovědnosti provozovatele za obsah vysílání, jejímž účelem je zamezení cenzury. ČT i ČRo jsou na druhou stranu vázány obecnými povinnostmi provozovatele vysílání podle zákona č. 231/2001 Sb. v platném znění, mezi něž patří například povinnost zajistit, aby pořady nepodněcovaly k nenávisti z důvodu rasy, (..) národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva. U kontroverzních spotů, jako byl například Romy napadající spot Dělnické strany v posledních volbách do Evropského parlamentu, je třeba vážit, který právem chráněný zájem v daném případě upřednostnit. Zda svobodu projevu a politického smýšlení, nebo ochranu skupiny obyvatelstva, osobnosti apod.. Pokud však obsah spotu naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, není příliš co řešit. Zakročit by v takovém případě měla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

JUDr. Karla Chlumská
AK Svoboda Chlumská Chrůma a partneři