Spotřebitelské soutěže v praxi (Květen 2003)
15. 5. 2003
Po třech letech působení poslední pro marketing významné novely zákona o loteriích a jiných podobných hrách, provedené zákonem č. 63/1999 Sb., se zdá, že praxe stále není ve výkladu a tím ani v dodržování tohoto zákona jednotná. Na trhu se objevují jak soutěže, kterým nelze z hlediska zákona nic vytknout, tak akce, které jsou v tomto ohledu přinejmenším sporné.
Úvodem si připomeňme, jaké soutěže jsou dle zákona o loteriích č. 202/1990 Sb. v platném znění zakázány – jsou to tzv. spotřebitelské loterie, tedy „ ( ..) akce o ceny, při nichž se provozovatel zavazuje vyplatit účastníkům určeným slosováním nebo jiným náhodným výběrem peněžní ceny, vkladní knížky, cenné papíry, pojištění apod. a nemovitosti, a při kterých je podmínkou účasti zakoupení určitého zboží, služby nebo jiného produktu a doložení tohoto nákupu provozovateli nebo uzavření smluvního vztahu s poskytovatelem zboží, služby nebo jiného produktu nebo účast na propagační či reklamní akci poskytovatele anebo provozovatele, a to i nepřímo prostřednictvím jiné (další) osoby (… ). Za spotřebitelskou loterii se považují také soutěže, ankety a jiné akce o ceny, při nichž se provozovatel za výše uvedených podmínek zavazuje poskytnout účastníkům nepeněžité plnění, služby nebo ceny ve zboží a produktech apod., jestliže souhrn všech nepeněžitých výher za všechny provozovatelem provozované hry v peněžním vyjádření přesáhne za jeden kalendářní rok částku 200 000 Kč a hodnota jednotlivé výhry přesáhne částku
20 000 Kč.“ Pokud jde o soutěže s nepeněžitými výhrami ( kromě nemovitostí), splňující znaky spotřebitelských loterií, v nichž souhrn nepeněžitých výher za jeden kalendářní rok u jednoho provozovatele nepřesáhne částku 200 000 Kč a hodnota jednotlivé výhry nepřesáhne částku 20 000 Kč, tyto lze pořádat za podmínky jejich oznámení místně příslušnému finančnímu úřadu.
Otázka náhodného výběru – věčný evergreen
Obecný konsensus dnes panuje v tom, že mechaniky typu „prvních x“, množstevní soutěže ( kdo pošle nejvíce kódů…), garantované ceny, přímá resp. instantní výhra, znalostní soutěže a pochopitelně kombinace těchto základních způsobů nejsou náhodným výběrem. U znalostních soutěží se názory právních praktiků liší v tom, zda tip (tedy odhad, nikoliv přesná znalost) je či není náhodným výběrem; já osobně mám za to, že se o náhodný výběr nejedná, neboť je tu dáno z objektivního hlediska kriterium, podle kterého bude výherce vybrán – tip, který se shoduje se skutečností nebo se jí nejvíce blíží.
S tipovací otázkou pracovala třeba soutěž L&M „ Dotkni se světa“ pomocí otázky, kolik kousků sushi si objednají v určitých budoucích dnech zákazníci v určených restauracích. Jiným dle mého soudu legálním příkladem tipovací otázky je soutěž „Provoňte jaro“ propagující přípravek Ambi Pur, v níž se po soutěžících požadoval co nejlepší odhad počtu odpovědí v této soutěži doručených.
Náhodný výběr se naopak podle mého názoru vyskytuje v soutěži „Nescafé Cefta Promotion 2003“ nebo v soutěži „Margot, Banány promotion 2003“. V obou případech je několik hlavních hodnotných výher ( zahraniční dovolená, auto) a pak mnoho výher výrazně menší hodnoty – houpací síť, discman, sleva ve výši 100,-Kč apod. Vyhrává sice každý, ale hlavní cenu jen několik soutěžících. Aby ji získali, musí „co nejrychleji najít jeden z výherních kuponů (..) uschovaný pod obalem soutěžních výrobků (..)“. Vzhledem k umístění kuponu soutěžícímu nezbývá, než „co nejrychleji“ kupovat a rozbalovat soutěžní výrobky, dokud nenarazí na kupon s hlavní výhrou. Soutěž probíhá 3 měsíce na území celé republiky a soutěžních výrobků je značné množství ( jde o kávu a cukrovinky) – co jiného než náhoda rozhodne při soutěži tohoto rozsahu o hlavní výhře ? Rychlost, požadovaná na soutěžících, těžko. Jiným případem skrývání náhodného výběru je jeho zařazení do jednoho z několika stupňů soutěže, jako je tomu např. u soutěže „Kupujte Maggi a vyhrajte“ .Opět sice vyhrává každý, ale jen několik soutěžících hlavní cenu – auto. Ostatní obdrží plechovku Maggi. Hlavní výhru je možné získat po správném zodpovězení soutěžní otázky, nicméně tuto šanci nemá každý, ale jen ten, kdo je vylosován. Náhoda je zde tedy jednoznačně přítomna. Také velké rozdíly mezi hodnotami výher samy o sobě, byť vyhrává každý, nevylučují podle mého názoru náhodný výběr výherce ( rozuměj výherce hlavní ceny ). Tak je tomu např. u soutěže Tchibo, kde jeden vyhraje BMW, ostatní kávovar, případně kávu. Jakou výhru získáváte, se dozvíte po koupi kávy po setření soutěžní samolepky. Ve všech uvedených případech se dle mého názoru jedná o zakázané spotřebitelské loterie. Pokud by však hodnota hlavní výhry nepřesáhla 20.000,-Kč a součet hodnot všech nepeněžitých výher ze všech soutěží, splňujících znaky spotřebitelské loterie, u daného provozovatele 200.000,-Kč za kalendářní rok, bylo by možné takovou soutěž pořádat při jejím oznámení finančnímu úřadu.
Koupě produktu a doložení nákupu jako podmínka účasti
K tomu, aby se nejednalo o zakázanou spotřebitelskou loterii, je možné namísto náhodného výběru výherce vyloučit nutnost koupě produktu a doložení tohoto nákupu provozovateli jako podmínku účasti v soutěži. Pojmem „ koupě produktu“ zde shrnuji zákonný text „zakoupení určitého zboží, služby nebo jiného produktu a doložení tohoto nákupu provozovateli nebo uzavření smluvního vztahu s poskytovatelem zboží, služby nebo jiného produktu nebo účast na propagační či reklamní akci poskytovatele anebo provozovatele, a to i nepřímo prostřednictvím jiné (další) osoby“ . Pokud jde o „účast na reklamní či propagační akci“, mám za to, že se musí jednat o akci jinou než je samotná soutěž, protože jinak by tato podmínka byla splněna vždy a bylo by tedy nesmyslné ji v zákoně uvádět.
Příkladem vynechání podmínky nákupu produktu a jeho doložení jsou tzv. přímé či instantní výhry, umístěné přímo v produktu, kdy soutěžící obdrží výhru ihned a nemusí nákup nikde dokládat. Jakmile by ale v produktu byla jen poukázka, kterou by bylo nutné někde za výhru proměnit, jednalo by se podle mého názoru již zároveň o nákup i o doložení nákupu produktu.
„Velká soutěž ke stým narozeninám Fordu“ je také založena na tom, že není nutné nic kupovat (byť s jistou výhradou – k tomu dále), a proto legálně pracuje s náhodným výběrem výherce. Je totiž určena jen těm, kdo již vozy Ford mají. Výherce je losován a obdrží hodnotný zahraniční zájezd. Je sice pravdou, že k nákupu vozu Ford někdy v minulosti pravděpodobně muselo dojít, pravdila soutěže však nevyžadují, aby kupujícím byl přímo účastník, ani nerozlišují právní důvod nabytí vozu – u účastníka se tak může jednat i o jeho získání darováním. I pokud by kupujícím vozu v minulosti byl účastník soutěže, vůz nekupoval v souvislosti se soutěží, a vykládat zákon o loteriích ve věci „podmínky nákupu produktu“ takto extenzivně nebylo podle mého názoru záměrem zákonodárce.
Peníze jako výhra
V poslední době se vyskytla řada soutěží s peněžitými výhrami. Peněžité výhry zásadně mohou být, pokud se nejedná o výše specifikovanou spotřebitelskou loterii, tedy o akci, v níž je (zjednodušeně řečeno) podmínkou nákup produktu a jeho doložení provozovateli a náhodný výběr výherce. Pokud jde tedy o tzv. znalostní, množstevní, „rychlostní“ a jiné soutěže, kde o výherci nerozhoduje náhoda, nebo pokud k účasti v soutěži není nutné kupovat produkt a tento nákup dokládat, pak poskytnutí výhry v penězích loterijní zákon nebrání.
Soutěže podporující tabákové výrobky
Spotřebitelské soutěže i spotřebitelské loterii jsou v drtivé většině reklamou ve smyslu zákona č.40/1995 Sb. o regulaci reklamy a proto musí vyhovět jeho ustanovením o reklamě na tabákové výrobky. V současné době jde především o povinná varování na komunikačních materiálech o soutěži a také o limitaci obsahu reklamy, spočívající v zákazu nabádání ke kouření, znázorňování osob mladších 18ti let apod. Od 1.7.2004 však bude platit tzv. tabáková novela provedená zákonem č. 132/2003 Sb., podle níž bude reklama tabákových výrobků povolena, mimo jiné a zjednodušeně řečeno, jen ve specializovaných prodejnách těchto výrobků, event. ve specializovaných odděleních prodejen se širokým sortimentem zboží. Tato novela sama o sobě spotřebitelské soutěže na tabákové výrobky nevylučuje, bude však třeba zajistit, aby se komunikační materiály k soutěži nacházely jen na uvedených zákonem povolených místech. Většinou jde o letáky a bude na šiřiteli reklamy ( dle zákona o regulaci reklamy je to ten, kdo reklamu veřejně šíří), jak se s tímto úkolem vypořádá, neboť on ponese za způsob šíření odpovědnost. Již nyní je možné uvažovat o některých variantách, jak „udržet“ komunikační materiály k soutěži na povoleném místě, a praxe jistě přinese varianty další.
Změny podmínek a pravidel soutěže
Změna jednou již vyhlášených podmínek či pravidel soutěže je také zásadně možná a pořadatelé si také takovou možnost většinou vyhrazují. Každá změna by však měla být vyhlášena stejně a pokud možno ve stejném rozsahu, jako bylo vyhlášeno původní znění. Změny by také neměly být zcela svévolné ( např. ku prospěchu pořadatele v důsledku vývoje soutěže – omezení nároku na výhru, vyvíjí-li se soutěž tak, že výherců je moc apod.) nebo bez vážného důvodu příliš časté, neboť pak by se mohlo na straně pořadatele jednat o rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku.
JUDr. Karla Chlumská
AK Svoboda Chlumská Chrůma a partneři
