Ochrana doménových jmen (srpen 2001)

25. 8. 2001

Prudce se rozvíjející technologie zanechávají ostatní obory lidské činnosti daleko za sebou, právo nevyjímaje. Tak se na jedné straně na Internetu děje každým dnem něco nového a na straně druhé právní normy zůstávají po léta stejná.

Podnikatelé i soukromé osoby stále častěji komunikují prostřednictvím Internetu, který se zdá jaksi právně neuchopitelný. Je tomu opravdu tak ?

Ano i ne. Je pravdou, že právních norem výslovně upravujících chování na Internetu je poskrovnu, pořádnou zákonnou zmínku mají snad zatím jen v USA., a i to jen v souvislosti s právní úpravou ochranných známek. Na druhou stranu však nic nebrání tomu, aby se na „internetové“ jevy , alespoň prozatím, aplikovalo existující právo.

Velmi aktuální otázkou je ochrana doménových jmen, všech těch „ www.jarda.com“ a jiných identifikátorů míst, kam mohou chodit zprávy, kde je možno dozvídat se informace, obchodovat a odkud jsou zprávy a jiná sdělení vysílány, obchody nabízeny atd. Specifikou Internetu je, že je „nadteritoriální“, funguje nad prostory jednotlivých států a přes jejich hranice. Jedno a totéž doménové jméno tak vlastně může být jen jedno pro celý svět. Z hlediska práva by účinná ochrana doménových jmen vyžadovala nejen národní, ale především mezinárodní právní normy, jejichž přijetí vyžaduje konsensus všech zúčastněných států. To je v dohledné době ( a možná vůbec) nereálné, a proto je právní úprava vztahů na Internetu tak složitá. Nicméně na poli Internetu vznikly alespoň nestátní formace-právně většinou některá z forem sdružení resp. jejich obdoba dle zahraničních právních řádů, které se snaží pomocí nástrojů smluvního práva, tzv. soft law, řešit (nejen) otázku doménových jmen na Internetu, a to včetně rozhodování vzniklých sporů ( v USA je to ICANN Network Solutions Inc., které bylo uznáno americkou vládou i WIPO a které spolupracuje s podobnými formacemi-sdruženími, vzniklými na národní úrovni; tyto formace jsou většinou tzv. registrátoři doménových jmen a správci tzv. národních vrcholných domén, a pro Českou republiku je to CZ.NIC). Uvedené entity přijaly určitá pravidla chování, nebo je alespoň vzaly na vědomí, a řada z nich se smluvně zavázala je dodržovat. Pokud však tato pravidla dodržována nejsou a něčí práva jsou v souvislosti s Internetem porušena, nezbývá, než se obrátit na soud. Když už se úspěšně podaří vyřešit často zapeklitou otázku, který soud je vlastně místně příslušný, nastane také ne vždy jednoduchý proces aplikace stávajícího práva na moderní jev Internetu.

Jak vůbec lze na doménové jméno z hlediska práva pohlížet ? Je to určité označení, kterým se jedna osoba, nebo její produkty odlišují od druhé. Buď je doménové jméno tvořeno již existujícím právním „statkem“ ( firmou – dříve „obchodním jménem“, jménem fyzické osoby, ochrannou známkou, autorským dílem apod.), nebo jde o označení, které zatím do žádné z právních ochranných kategorií nespadá. V prvém případě lze na doménové jméno pohlížet a chránit jej tak, jak je již chráněno- tedy jako firmu, ochrannou známku, vlastní jméno, autorské dílo apod. Ve druhém uvedeném případě, tedy není-li doménové jméno firmou, ochrannou známkou, autorským dílem atd., avšak bylo po právu určitou osobou užíváno, lze jej chránit třeba podle práva nekalé soutěže.

Z výše uvedeného lze nabýt dojmu, že právní ochrana doménového jména je vlastně hračka a není co řešit. Tomu však bohužel tak není, a to z důvodů, které jsem v úvodu tohoto zamyšlení již uvedla – neexistence výslovné právní úpravy, realita předbíhající tvorbu právních norem a především celosvětový charakter Internetu. U všech z výše vyjmenovaných možností právní ochrany doménového jména se při detailním studiu často vynoří řada otazníků a drobných překážek, které jednoznačnou a bezpečnou ochranu ztěžují. Jedinou obranou proti zneužití určitého označení v doménovém jménu tak zatím je jeho rychlá registrace, a to nejlépe s příponou tzv. generické vrcholné domény, která zajistí ( nebo by alespoň podle pravidel výše zmíněné ICANN Network Solutions Inc. měla zajistit), že dané jméno bude ve světě jediné. Mezi uvedené generické vrcholné domény patří známé „com“, „net“, „org“, „info“ , ale i řada dalších. Vzhledem k jejich celosvětové exkluzivitě je však už řada doménových jmen s těmito generickými vrcholnými doménami obsazených, a proto se ve značných porodních bolestech vymýšlejí a připravují další ( nedávno byly přijaty např. „biz“, „name“, „pro“, „museum“, „aero“ apod., začalo se jednat o „eu“). Vedle tzv. generických vrcholných domén existují národní vrcholné domény (odkazující na určitý stát jako „cz“, „fr“ apod.), které zaručí, resp. měly by zaručit, jedinečnost na území daného státu, ne však již pro celý svět. Tak může existovat např. „www.pepanovak.cz“ pro ČR a www.pepanovak.sk pro SR.

Ve světě již byla rozhodnuta řada sporů o doménová jména, a to v různých státech různě. Nejčastěji šlo a jde o případy tzv. cybersquatterů, tedy těch, kdo si spekulativně zaregistrují určité atraktivní doménové jméno a po oprávněném nositeli práv k takovému jménu pak požadují značné sumy za to, že mu uvedené doménové jméno přenechají. Ze známých případů to byla registrace doménového jména Tina Turner nebo Julia Roberts, kde obě nositelky spory vyhrály, zatímco zpěvák Sting v obdobném případě neuspěl ( Sting je zkrátka sting neboli žihadlo, takže si na takové označení nemůže nikdo činit výhradní nárok).U nás proběhla v médiích kauza se zřejmě spekulativní registrací adresy www.olomouc.cz s tím, že výsledek sporu mi není bohužel znám. Podobné případy však projednávaly soudy v sousedním Německu a většinou vyhrály obce, tedy oprávnění nositelé místopisného označení.

O některých zajímavých rozhodnutích si můžeme povědět příště.

JUDr. Karla Chlumská

advokátka

AK Svoboda, Chlumská, Chrůma a partneři

Vydáno v: Marketing a Media, vyd. Economia a.s.