Fikce nebo realita (červen 2015)

26. 8. 2015

Známý pivovar organizoval v několika hospodách ochutnávky svého piva z fiktivního minipivovaru a pod jinou značkou. Ikea umístila svoji levně prodávanou reprodukci do galerie jako drahé umělecké dílo. Spotřebitelé byli ohledně těchto předmětů tázáni na názor, trik jim byl následně odhalen, celá akce natočena a její části veřejně šířeny.

Mají-li tyto hry za cíl podporu prodeje zboží, jedná se dle zákona o regulaci o reklamu, která nesmí být nekalou obchodní praktikou. To znamená jednat v souladu s požadavky odborné péče (pivovarník uvede, o jaký druh piva se jedná) a neovlivňovat spotřebitele k rozhodnutím, jež by jinak neučinil (prodejce přizná, že pivo je z velkého, nikoliv malého pivovaru). Zejména se nesmí uvádět nepravdivé údaje, například to, že výrobek pochází od neexistujícího výrobce. Hlavní zásadou je neklamat. V případě, že ochutnávka piva byla organizována v úvodu sice s uvedením nepravdivých údajů (fiktivní značka i pivovar ), ale ochutnávajícím byla fikce následně odhalena, klamáni nebyli. Stejně tak nedošlo k porušení zákona, byl-li trik v galerii přiznán dříve, než si návštěvník klamné umělecké dílo zakoupil. Naproti tomu pokud si zákazník pivo pod smyšlenou značkou či obraz od jiného, než skutečného autora již koupí, dopouští se prodejce porušení zákona o ochraně spotřebitele, nekalosoutěžního klamavého označení zboží a služeb ( nekalé soutěže se může v tomto případě totiž dovolávat nejen konkurence, ale i spotřebitel), a prodává vadné zboží ve smyslu občanského zákoníku (když zboží nemá vlastnosti, jež inzeroval). Související otázkou jsou osobní výpovědi zákazníků, kteří byli při zkoumání „fiktivního“ zboží natáčeni a účinkují pak v navazující reklamě. Zadavatel reklamy může být vyzván, aby doložil, zda skutečně hodnotili zkoumané produkty tak, jak je v reklamě zachyceno. Vposledku je důležité i celkové vyznění reklamy ze smyšleného příběhu sestavené. Rozhoduje celkový dojem, neboť ani výslednou reklamní kampaní nesmí být spotřebitel klamán. Vychází se přitom z hlediska průměrného spotřebitele, kterého evropská i česká praxe chápou jako osobu mající dostatek informací a v rozumné míře pozornou a opatrnou s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory. Čím těžší je oklamat „průměrného spotřebitele“, tím větší pole působnosti pro tvůrce marketingových metod. Mystifikace je možná do okamžiku, kdy ani zákazník s dostatkem informací a rozumně pozorný a opatrný trik neodhalí. JUDr. Karla Chlumská AK Svoboda Chumská Chrůma a partneři Uveřejněno v Marketing Sales Media, vyd. Empresa Media a.s.