Častá úskalí smluvních vztahů v marketingu (Červenec 2009)

24. 7. 2009

1.       „Úvěrování“  zákazníků a jejich platební neschopnost

Prevence: Jedinou zcela bezpečnou cestou je platba 100% záloh. Ve smlouvě je také na místě sjednat jako pojistku možnost odstoupení, pokud zákazník nezaplatí, a smluvní pokutu pro takový případ. Kromě smluvní pokuty lze zajistit platební závazek klienta například ručením třetí osoby (vhodné u smluvních vztahů „nařízených“ zahraničními mateřskými společnostmi, které pak mohou ručit za závazky svých lokálních poboček) nebo, u větších obchodů, tzv. zajišťovacím převodem práva. Tento právní institut spočívá v tom, že ten, kdo má platit (dlužník), převede na toho, jemuž se má platit (věřitel), určitá práva ( např. právo vlastnické k movitým či nemovitým věcem), a věřitel mu převede jeho práva zpět teprve poté, co dlužník řádně zaplatí; tato varianta je ovšem právně i daňově komplikovaná. Další možností, která však není na českém trhu zavedena a přináší rovněž významné daňové i obchodní konsekvence, je postavení agentury (či jiného dodavatele) jako obchodního zástupce klienta – agentura jedná jménem klienta na jeho účet, nikoliv jménem svým a na svůj účet; pak je vůči konečnému dodavateli zavázán přímo klient. Odměnou agentury je ovšem v tomto případě provize placená klientem, nikoliv provize od konečných dodavatelů. U zákazníků, jejichž platební morálka je slabá, je vhodné průběžně sledovat, zda nebylo zahájeno insolvenční řízení.

2. Mlčenlivost

Situace : Únik důvěrných informací, které smluvní strana v rámci spolupráce poskytla druhé straně. Případně jedna smluvní strana žádá na té druhé poskytnutí informací, které však podle ujednání s třetí stranou (např. dodavatelem) podléhají mlčenlivosti.

Prevence: V případě úniku důvěrných informací je to písemná smlouva o mlčenlivosti, uzavřená nejlépe ještě před zahájením jednání o spolupráci. Další ujednání o mlčenlivosti by pak mělo být součástí vlastní smlouvy (obchodní, pracovní ..). Postihy za porušení povinnosti mlčenlivosti by měly mít odrazující charakter. Každou předávanou důvěrnou informaci navíc jako důvěrnou vždy označit, a o předání mít nejlépe svědka. Naléhá-li jedna smluvní strana na poskytnutí důvěrných informací od třetí osoby, druhá smluvní strana k tomu není povinna; pokud by ale chtěla vyhovět, musí mít napřed souhlas osoby, vůči níž je mlčenlivostí vázána.

3. Přetahování klientů či zaměstnanců

Situace : Odcházející zaměstnanec s sebou přetáhne zákazníka či dalšího zaměstnance, případně jedna smluvní strana přetáhne zaměstnance druhé smluvní strany, subdodavatel „obejde“ dodavatele a vstoupí do vztahu přímo se zákazníkem apod.

Prevence: Obdobná jako v případě mlčenlivosti, tj. předem tyto situace smluvně ošetřit včetně sjednání sankcí, ovšem při vědomí, že ne každé výše uvedené jednání je v rozporu s právem. V některých případech jde o výkon ústavou zaručených základních práv a svobod, záleží tedy na konkrétních okolnostech případu. V některých oblastech upravuje závazně zákaz konkurence ve smlouvách zákon ( například v pracovním právu). V každém případě je tato jednání obtížné prokázat a nejlepší prevencí je péče o dobré vztahy.

4. Rámcová smlouva a dílčí objednávky

Situace : Sice existuje rámcová smlouva, ale dílčí objednávky na jednotlivá plnění buď chybí úplně, nebo vykazují formální nedostatky – nejsou podepsány jednou ze stran, jsou dojednány jen e-mailem, případně z obsahu ujednání stran není patrné, na čem přesně se domluvily.

Prevence: Pokud rámcová smlouva stanoví, že jednotlivá plnění budou sjednávána písemně, je nutné toto dodržet. Vhodné je připravit si vzor dílčí objednávky a ten pak vždy používat, smlouva by ale měla pro výjimečné případy umožnit, že platné je i jiné než „vzorové“ písemné ujednání. Případně již v rámcové smlouvě sjednat možnost ústních dílčích dohod s tím, že je na každé ze stran, aby byla schopná – například svědecky – doložit, co bylo objednáno; tento způsob je však právně méně bezpečný.

5. Odpovědnost za právní přípustnost reklamy

Situace : Klient trvá na reklamě, která co do obsahu nebo způsobu šíření může být v rozporu s právem. Agentura mu chce vyhovět, nesjedná předem postup pro případ postihu, a pak sama za reklamu odpovídá.

Prevence: Odpovědnost za právní přípustnost reklamy řeší výslovně zákon o regulaci reklamy : Zadavatel (klient) a zpracovatel (agentura) odpovídají za obsah reklamy společně a nerozdílně, ale zadavatel se může této odpovědnosti zprostit, pokud prokáže, že se zpracovatel neřídil při zpracování reklamy jeho pokyny. Nejpřísněji je tedy dána odpovědnost zpracovatele (agentury), který se může zprostit odpovědnosti za obsah reklamy jen pokud jde o údaje, které mu dodal klient, a jejichž pravdivost není schopen posoudit ani s vynaložením veškerého úsilí (typicky údaje o propagovaném produktu). Šiřitel (média, ale někdy i přímo agentura) odpovídá za způsob šíření reklamy. Pokud tedy zadavatel trvá na provedení reklamy, která může být v rozporu s právem, měla by si agentura (ať již v pozici zpracovatele nebo šiřitele) nechat od něj vystavit tzv. slib odškodnění pro případ vzniku škody. Pokud klient požaduje provedení reklamy, která je jednoznačně v rozporu s právem, takového jednání by se měla agentura vystříhat; jde o jednání právem zakázané, a účinnost slibu odškodnění by z toho důvodu mohla být zpochybněna.

6. Porušování autorských práv při výběrových řízeních

Problém : Zadavatel si nechá v rámci výběrového řízení předložit od účastníků autorská díla a jiné tvůrčí návrhy, které pak po úpravě sám nebo prostřednictvím jiné osoby použije, aniž by účastníku řízení cokoliv zaplatil.

Řešení: Nechat si předání díla do výběrového řízení zadavatelem písemně potvrdit, včetně upozornění, že se jedná o autorské dílo, jehož jakékoliv jiné užití, než je jeho posouzení v rámci výběrového řízení, vyžaduje předchozí souhlas nositele práv k dílu.

JUDr. Karla Chlumská

AK Svoboda Chlumská Chrůma a partneři

Vydáno v Trend Marketing, vyd. Economia a.s.