Přesun na obsah

Novela zákona o ochraně spotřebitele (leden 2016)

Od 1.5.2016  je třeba informovat SPOTŘEBITELE o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů (text k žádosti připravíme).  Tuto informaci by měl spotřebitel obdržet při navázání vztahu s prodejcem či poskytovatelem služeb (dále podnikatel),   a  pokud má podnikatel webové stránky, musí být uvedena na těchto stránkách, a má-li všeobecné obchodní podmínky, pak i v nich. 

SPOTŘEBITELEM se rozumí člověk, který nejedná v rámci podnikání či výkonu svého povolání – spotřebitelem tedy není např.  zákazník, který podniká a produkty si žádá ke svému podnikání/výkonu povolání.

2)Novela zavádí detailnější a přesnější úpravu nekalých obchodních praktik. Opět se jedná o jednání vůči SPOTŘEBITELI.  Nekalou obchodní praktikou může být (a to nejen) reklama i jiná marketingová aktivita. Podrobněji se vymezují některé dosud užívané pojmy i kritéria posuzování  “nekalosti.”  I když se v úpravě definic a kritérií  nejedná o změny zásadní, v praxi může novela dle  mého názoru vyvolat  přísnější přístup k hodnocení zejména tzv. klamavé reklamy.

Nekalá obchodní praktika je nyní, po upřesnění,  definována takto:

(1) Obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny.

 

(2) Obchodní praktika, která může podstatně narušit ekonomické chování určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo výrobkem nebo službou, a to způsobem, který prodávající může rozumně očekávat, se hodnotí z hlediska průměrného člena této skupiny; tím nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.

 

(3) Nekalou obchodní praktikou se rozumí zejména klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5a a agresivní obchodní praktika podle § 5b. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona.

 

(4) Užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje.

Následují oproti  dosavadnímu stavu podrobnější definice klamavých a agresívních praktik a i nadále platí seznam konkrétně popsaných a zakázaných jednání (přílohy č.1 a 2 zákona). Mezi tato konkrétně popsaná zakázaná jednání  nově přibyla (dle mého názoru právně nadbytečně)  skrytá reklama typu  využívání redakčního prostotu ve sdělovacích  prostředních k placené propagaci výrobku nebo služby, aniž by spotřebitel mohl z obsahu sdělení, z obrázků nebo zvuků jednoznačně rozpoznat, že se jedná o reklamu.

Podstatnou  změnou ovšem  je přesun důkazního břemene  v tom, zda se jedná o nekalou praktiku či nikoliv, na “prodávajícího”, tedy na  podnikatele, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby.

Bližší rozbor vybraných změn možno učinit v případě zájmu.

JUDr. Karla Chlumská
AK Svoboda Chumská Chrůma a partneři


  Jsme členy ADLAW INTERNATIONAL, celosvětové sítě právních specialistů v reklamě a marketingu.
  Národní expert v reklamním právu u Getting The Deal Through.