Přesun na obsah

Fikce nebo realita (červen 2015)

Známý pivovar  organizoval v  několika  hospodách ochutnávky  svého piva z fiktivního minipivovaru a pod jinou značkou.  Ikea umístila svoji levně prodávanou  reprodukci do galerie jako drahé umělecké dílo. Spotřebitelé byli ohledně těchto předmětů  tázáni na názor, trik jim byl následně  odhalen, celá akce natočena a její části veřejně šířeny.

Mají-li tyto hry za cíl podporu prodeje zboží, jedná se dle zákona o regulaci o reklamu, která nesmí být nekalou obchodní praktikou. To znamená  jednat v souladu s požadavky odborné péče  (pivovarník uvede, o jaký druh piva se jedná) a neovlivňovat  spotřebitele k rozhodnutím, jež by jinak neučinil (prodejce přizná, že pivo je z velkého, nikoliv malého pivovaru).  Zejména se nesmí uvádět nepravdivé údaje, například to, že výrobek pochází od neexistujícího výrobce. Hlavní zásadou  je neklamat.  V případě, že ochutnávka piva byla organizována v úvodu sice s uvedením nepravdivých údajů (fiktivní značka i pivovar ), ale ochutnávajícím byla fikce následně odhalena, klamáni nebyli. Stejně tak nedošlo k porušení zákona, byl-li trik v galerii přiznán dříve, než si návštěvník klamné umělecké dílo zakoupil. 

Naproti  tomu pokud si zákazník pivo pod smyšlenou značkou či obraz od jiného, než skutečného autora již koupí, dopouští se prodejce porušení zákona o ochraně spotřebitele, nekalosoutěžního klamavého označení zboží a služeb ( nekalé soutěže se může v tomto případě totiž dovolávat nejen konkurence, ale i spotřebitel),   a prodává vadné zboží ve smyslu občanského zákoníku (když zboží nemá vlastnosti, jež inzeroval).

Související otázkou jsou osobní výpovědi zákazníků, kteří byli  při zkoumání  „fiktivního“  zboží  natáčeni  a účinkují pak v navazující reklamě. Zadavatel reklamy může být vyzván, aby doložil, zda skutečně hodnotili zkoumané produkty tak, jak je v reklamě zachyceno.

Vposledku je důležité i celkové vyznění reklamy ze smyšleného  příběhu sestavené. Rozhoduje celkový dojem, neboť ani výslednou reklamní kampaní nesmí být spotřebitel klamán. Vychází se přitom z hlediska průměrného spotřebitele, kterého  evropská i česká praxe chápou  jako osobu mající dostatek informací a  v rozumné míře pozornou a opatrnou s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory.

Čím těžší  je oklamat  „průměrného spotřebitele“,  tím větší pole působnosti pro tvůrce marketingových metod.   Mystifikace je možná do okamžiku, kdy ani zákazník s dostatkem informací a rozumně pozorný a opatrný trik neodhalí.

JUDr. Karla Chlumská
AK Svoboda Chumská Chrůma a partneři

Uveřejněno v Marketing Sales Media, vyd. Empresa Media a.s.
 


  Jsme členy ADLAW INTERNATIONAL, celosvětové sítě právních specialistů v reklamě a marketingu.
  Národní expert v reklamním právu u Getting The Deal Through.